Quote:
Originally Posted by Iva
Můžete mi vysvětlit, co to tady je za fanantismus a sektářství k plemenu československých vlčáků? Ani po dvaceti letech se necítím být nějaký kynologický odborník. Ale několik ČSV jsem poznal. Vždy, podtrhuji - vždy- se jednalo o zákeřná, nevyrovnaná, agresivní a podlá zvířata, napadající ostatní pejsky v parcích. Pokud si vzpomínám, šlo o jakýsi bolševický experiment, kterak získat krvežíznivé nukleární bestie k ochraně našeho klidného spánku před narušiteli hranic našeho komunistického ráje. Původce tohoto fantasmagorického nápadu prý byl nedávno ale za cosi v kynologii vyznamenán a tenhle podivný agresivní zákeřný psí-vlčí mutant přežívá dál. Bohužel. Možná se ale mýlím, možná je to jenom tím, že toho mutanta chovají takoví lidé, jako jste Vy tady, kteří prohlašují, že nejvíce nebezpečným psem je labrador a další plky na zvracení.
|
Tak tohle je fakt bomba ... smál jsem se celou dobu, než jsem nakonci pochopil, že to paní myslí vážně. Paní Daušová je, nebo se aspoň snaží vypadat nezaujatě vůči ČSV (i když je subjektivní jako i Adrian).
Ad sektářství a fanatismus: jistá forma se vyskytuje u naprosté většiny majitelů určitého plemene ... ne nadarmo se říká "jednou doga, vždycky doga" atd.
Ad nevyrovnanost: dominance vůči příslušníkům stejného pohlaví určitě není hlavní známkou nevyrovnanosti. Dominance je poměrně přirozený projev, který by se měl majitel každého psa naučit zvládat tak, aby nedocházelo ke konfliktům a zraněním.
Ad zákeřnost: kdysi jsem poznal jedno opravdu zlé Čévéčko a i to stálo vždy čelem, když na někoho zaútočilo. Naopak, jak jsem tu již psal, zažil jsem Labika-rváče, kterej navíc když zůstal sám s kočárkem v místnosti, snažil se kočár převrhnout a dostat se na dítě (s agresivními úmysly) - tak moc žárlil. Nakonec ho slečna musela dát pryč.
Nakonec opět zmíním svého prvního psa Agyra, který byl dominantní a rval se s velkými psy (velké plemeno od cca roku věku byl většinou problém). Na druhou stranu, malá plemena prostě ignoroval. Tisíckrát jsem byl svědkem toho, jak k němu přiběhl řvoucí malý pejsek s vyceněnými zuby a on se po něm ani neotočil. Dvakrát za těch 13,5 let jsme měli konflikt s malým psem. Jednou to byl jezevčík, který se mu pokusil natvrdo zakousnout do přední nohy, toho jen zfackoval a zablokoval na zemi. Pak to byl pudl se kterým se očichávali, a který na něj zavrčel v okamžiku kdy byl pod ním a Agyr na něj neviděl - toho tehdy bohužel seknul (jedním zubem mu udělal díru do boku) a přestal si ho všímat. Tenhle pudlik ho před tím několik let provokoval jak jsem psal výše, tak se moc nedivim, že mu došla trpělivost. Potkali jsme se znova rok před Agyrovou smrtí a bylo vtipný sledovat jak se dědkové na sebe podivali, oba trochu vypnuli hruď ... a pak si řekli že to zato nestojí :-).
Každé plemeno má svá specifika, ale každý pes je individuum bez ohledu na rasu či mutaci
.... a možná ste měla jen smůlu ... podobnou jako ten kluk co u nás na Jižňáku chodil běhat do lesa a proháněli ho svorně všichni psi ze sídliště, ať už to bylo ČSV nebo třeba Labik, Pittbull, Ovčoun ....
Honza