Čúrání a strach
 

Dobrý den, mám dotaz ohledně mého 8-mi měsíčního vlčáka. Asi posledních 14 dní se mi malý začal doma počůrávat v případě když něco provede. Většinou to probíhá že když třeba ukradne něco co nesmí tak když ho u toho nachytám všimne si že ho vidím a učúrkne si. není to vyloženě že se vyčúrá ale zůstane po něm loužička asi jako když Vám ukápne kafe z hrnku když spěcháte. Když se na něj podívám po tomto účurknutí a upozorním ho na to že nesmí počúrá se víc. Ale není to pouze v případě že něco vyvede už se mi asi 2x stal že si učúrknul když třeba vyskočil na postel pro hračku (na postel může normálně v ní s náma spí) tak vezme hračku do pusy učúrkne a uteče. Nedejbože že ho upozorním že nesmí to pak opět následuje počúrání větší. Na psa nepoužívám fyzické tresty, když mě opravdu naštve plácnu ho po zadku, ale spíše ho pošlu na místo a musí tam za trest nějakou dobu zůstat. Potřebovala bych poradit v čem je chyba. Nebo popřípadě myslíte že by to mohlo být v tomto období podchlazením? Jsem už z toho celkem smutná. Nikdy jsme s malým neměli sebemenší problém a vždy to byl naprosto spokojený pes. Jediné čím počúrání zastavím, je že pokud vidím že pes si učůrknul tak mu dám povel sedni a musí sedět do té doby než to uklidím.

Těžko radit, když u toho člověk přímo neni. Pokud neni nachladlý, může se takhle projevovat ze stresu i z radosti. Například cca 9 letý Zlatý Retriever přítelkyně doteď učurává radostí, když přijedu na návštěvu. Samozřejmě nejsem jediný, u koho to dělá.

Jediné čím počúrání zastavím, je že pokud vidím že pes si učůrknul tak mu dám povel sedni a musí sedět do té doby než to uklidím.[/quote]

Jen mě napadá, jestli by nebylo lepší vzít ho napřed ven vyčůrat a pak to uklidit, než ho nutit držet zbytek do doby než je uklizeno. Když není vyřešen důvod, proč k počůrávání vůbec dochází, připadá mi to jako zbytečné násobení stresu neodstraňující příčinu. Osvědčilo se mi za loužičky venku chválit, loužiček doma si absolutně nevšímat (teda samozřejmě uklidit, ale bez jakéhokoliv komentáře) a feňule se naučila chodit ven spolehlivě-řekne si. Ale samozřejmě, každý pes je jiný.

Jen mě napadá, jestli by nebylo lepší vzít ho napřed ven vyčůrat a pak to uklidit, než ho nutit držet zbytek do doby než je uklizeno. Když není vyřešen důvod, proč k počůrávání vůbec dochází, připadá mi to jako zbytečné násobení stresu neodstraňující příčinu. Osvědčilo se mi za loužičky venku chválit, loužiček doma si absolutně nevšímat (teda samozřejmě uklidit, ale bez jakéhokoliv komentáře) a feňule se naučila chodit ven spolehlivě-řekne si. Ale samozřejmě, každý pes je jiný.[/quote]

Ano samozřejmě že pokud nebyl venku vezmu ho nejdříve ven. Ale stává se to i v případě kdy byl třeba dvě hodiny venku a přijde domů. Hlavně ten povel pomáhá když se i potřebuju obléct tak aby se mi nepočúral než vlezu do bundy.

ja bych asi nejprve vyloucila zdravotni problem a pak resila dal.Me se treba cubina pocuravala po operaci,kterou mela v pul roce dobrycho pul roku na to.taky nevydrzela dyl nez dve hodiny.A prestalo to ze dne na den.Ale to neni vas pripad,spis chci poukazat na to,ze tam muze neco zdravotniho byt,ale nejsem veterinar.A primlouvala bych se za to,abyste ho neplacali rukou po zadku. Tyhle lidske tresty jsou imho neucinne a pes jim nerozumi.Vim,ze to je s nima nekdy hodne tezke a cloveku kolikrat ujedou nervy,vsichni vime,co ty nase zlaticka umi:x
A jak pise vlkodlak,ja bych ho na to taky neupozornovala,pokud se to stane...

Mě se to zdá spíš jako submisivní učurkávání a spíš mě překvapuje že to předtím nedělal. Trochu mi tam nesedí ta postel, ale jestli to udělá až pak co sebere tu hračku tak si asi myslí že jí ukrad. Udělá to na tý posteli i když byste s ním u toho nebyli a on si tu hračku bral?

Myslík že ano protože když tohle udělal byla jsem u počítače na druhé straně místnosti a zaregistrovala jsem to ihned právě proto že z tama tak rychle utekl. V tu chvíli jsem se mu nevěnovala a on si hrál.

Těžko posuzovat takhle na dálku, když člověk nevidí chování psa v dané situaci. Člověk si představí nedokonale popisovanou situaci jinak, než jaká je skutečnost. Každopádně bych to viděl jako spojení obou dvou stavů, tzn. radost i stres. Pokud si "ucvrnkne", předpokládám, že je to z radosti, že si např. hraje a je tak rozdováděn, že pozapoměl na držení svěrače, což si uvědomil až při "ucvrnknutí" a za normálních okolností by se zřejmě nevyčůral. Ovšem následně přichází stresová situace, kárání, napomenutí, hrozba či uvědomnění si, že provedl něco zakázaného -> další čůrání. Alespoň tak si to vykládám já.

Nevím jaký máte přístup k výchově, ale směle mohu tvrdit, že fyzické tresty (plácání, pleskání...) nemají na čsv nijak zásadní výchovný vliv, jediné čeho se dle mého soudu s nimi dá docílit je zkažení povahy a reakcí psa(feny) ve štěněcím věku. Ovšem stejně jako u lidí, i u psů platí, že psychické tresty jsou ještě horší než fyzické. Tím odkazuji na to povinné sezení po určitou dobu jakmile něco provede (samozřejmě to nemusí být tak hrozné jak jsem si to vybavil já, ale ve mně to evokuje vzpomínku na dlouhé sezení u oběda při nechutné krmi, kterou jsem nechtěl sníst a výchovnou metodu "dokud to nesníš, tak od stolu nepůjdeš").

Pokud si dobře vzpomínám, tak Raven měl zhruba v tomto období podobné stavy, tím myslím, že si občas ucvrnknul (jednou se dokonce celý ze spaní počůral :) ), nejednalo se o nějak pravidelný jev, jen se mu to stávalo častěji než dříve či potom. Tento stav vydržel zhruba měsíc. Myslím, že je to pouze adolescentní stav, který pozvolna přejde v normální projevy psí puberty. Jak psal např. jerabekj i já znám psy, kteří si "ucvrnkávají i v dospělosti.

Děkuji za Vaši reakci. Taky se nám stalo že při spánku nám čúral, taktéž jednou. Pak se probral a přišlo mi že je sám v šoku co se to stalo. :lol: Je pro mě velmi důležitý a proto bych se velmi ráda vyvarovala chybám a mohla mu zařídit spokojené puberťácké a pak i dospělácké období. S tím sednutím je to spíš pro okamžitou záchranu před dalším močením. A pejsek dobře reaguje. Ještě se mi nestalo že by velké čúrání následovalo. Samozřejmě ho nenechávám sedět třeba půl hodiny , posedí minutku dvě a je po čúrání.

Ten pohled při probuzení nikdy nezapomenu. :lol: Když je to s tím sezením fakt chvilka tak to nevadí. Ještě bych napsal mou radu ohledně výchovy, rozhodně bych upřednostnil důraz v hlase, z kterého má pes respekt, než plácání rukou. Při větších prohřešcích pak důraznější formy, ale klasické fyzické tresty mají dle mého názoru spíše negativní vliv na formování povahy psa. ;)

Já myslela kdybyste byli uplně pryč nebo aspoň v jiné místnosti, ale nemusí to být pro věc zásadní.

To posazení jsem pochopila jako na chvilku a myslím že na odreagování a uklidnění to naopak vubec neni špatné! Navíc pod sebe čurat nebude.
Za to první ucvrknutí bych nic neřikala - nekárala, podle mě tim ukazuje že je podřízenej.
Muže to být uplně jinak, ale mě přijde že buď mu přišlo nějaké předchozí pokárání za nějakou neplechu moc velký(ale na to je dost velkej on) a nebo zjistil že se učurknutím pokárání za tu neplechu co mu předcházela v podstatě vyhne, pže se pak řeší učurknutí.;-)
Ale takhle se to ale dost špatně odhaduje, kor když ho neznáme. :(

Pejsek mně učurává úplně stejně, ale místo osmi měsíců je mu osm týdnů. Jsou loužičky a loužičky. Ty pravé loužičky dělá s přehledem tam kam má a takové to mimoděk ucvrnknutí jak popisujete občas zkrátka ukápne i tam kam nepatří. Dělá to úplně od miminka, zatím to nijak neřeším, věřím, že to časem přejde a nevidím v tom nějakou nemoc (vždycky si u toho alespoň malinko přičupne, takže ví, že čůrá). Ale kdyby měl už 8 měsíců, tak bych si asi pro jistotu k tomu veterináři zašla. Třeba jen značkuje? Ale to asi ne že :)
Nejspíš to u vás bude jen nějaká přechodná nevyrovnanost spojená s pubertou

[quote=Drummer;354949]

Fena mi taky učurávala, a vlastně to částečně trvá dodnes (15 měsíců) ve chvílích radosti, vzrušení, ale i "provinění". Do nějakých 6ti měsíců jsem z toho byl špatný, ale pak to samo ustávalo. Dnes je to jen takové malé ucrknutí, většinou z provinění. Fenu nebiju, neplácám - dřív jsem zkoušel plácat, ale úplně bez účinku. Pak jsem se učil zklidnit sám sebe, kdykoliv jdu k feně, a ono to zabralo :)

Moja si tiez zvykla z radosti cvrknut, nie naschval, a samozrejme cim dlhsie predtym nebola curat, tym viac toho pustila. Takze ked som videla ze sa blizi rodina, tak psisko bolo vypustene na dvor s povelom curkat, vyprazdnila sa a potom necvrkala. Netrestala som ju za to, lebo som vedela ze to je mimovolne. Treba proste utriet a neriesit. Ine je ked si curne naschval, ale to je ina situacia, nie tato.

Najlepsie riesenie je predchadzanie - cize nevyvolavat situacie v ktorych si cvrkne, ak take situacie chodia, tak sa snazit vycurat psa nez nastane situacia, urcite netrestat a pockat si - ono z toho vacsina psov vyrastie... Nielen z neovladania zvieracov, ale aj z toho prebytku emocii co maju to cvrkanie ako nasledok.